123•procházka
 •historie
•nástěnné malby
•restaurování
•krov
•domů
 

kostel svatého vavřince a svaté anny

Procházka dějinami 3

oku 1547 se dominikánky zapletly do stavovského odboje proti císaři; Ferdinand I. jim však posléze velkoryse odpustil se slovy „nevěděly, co činí“ uváživ, že souhlasné reversy podepsaly z donucení. O šest let později, roku 1553, jak již bylo řečeno, skonal v klášteře Václav Hájek z Libočan, který zde trávil poslední léta svého života, „zde služby Boží konal a jeho dobrodincem byl“. Klášteru odkázal své veškeré jmění. Odkazy vůbec byly významným zdrojem klášterních příjmů. Tak mohlo být roku 1606 zvýšeno o patro severní křídlo kláštera díky pozůstalosti po výtečném dobrodruhu Kryštofovi z Russvormu, popraveném roku 1605 na Staroměstské radnici, tomtéž Russvormovi, jehož postavu vryla do obecného povědomí herecká kreace Zdeňka Štěpánka ve slavném Císařově pekaři. A konečně roku 1616 se klášter dočkal rozsáhlé přestavby v pozdně renesančním duchu, financované nákladem královny Anny, manželky krále Matyáše. Za účasti zedníka Jakuba Krusy a kameníka Jeronýma Corsiho bylo upraveno západní a východní křídlo, nově klenuto přízemí i ambit. V této době také mizejí gotické malby v kostele, jsouce překryty novou výmalbou iluzivních architektonických článků a legendárních námětů.
alší, tentokrát již raně barokní úprava kostela se uskutečnila v roce 1676, kdy byla nově postavena dodnes zachovaná kruchta jeptišek (dominikánky měly velmi přísnou klauzuru a musely se účastnit bohoslužeb odděleně) a provedeny i další drobnější úpravy interiéru. Zásadnějším zásahem do středověké podoby kostelního interiéru však byla až barokizace roku 1727, prováděná patrně za účasti významného architekta F. M. Kaňky. Tehdy byly stěny rozčleněny pilastry, ničícími starší omítkové a malířské vrstvy, proražena okna nové oratoře, překryty výběhy gotických klenebních žeber volutovými hlavicemi, upraveny záklenky oken s již dříve vybouraným gotickými kružbami. V barokní podobě kostel dočkal svého zrušení roku 1782.
lášter nadále sloužil k bydlení, v kostele bylo depositorium pro kočáry a truhlářské zboží. Někdy v té době vznikly sklomalby s templářskými symboly v pěti severních oknech lodi, které svědčí o nesmírně živém povědomí templářské minulosti objektu, přitahujícím k němu logicky též zájem svobodných zednářů, považujících templáře za své bezmála duchovní předchůdce, považujících se za dědice jejich esoterických znalostí a rituálů a využívajících též jejich symboliky. (Zednářství Josefa II. je obecně známo, v soudobé intelektuální i podnikatelské elitě bylo nesmírně rozšířeno.) Duchovní odkaz templářů se tak, byť v transformované podobě, zpřítomňuje na jejich byvším kostele po pěti stovkách let. Připomeňme na tomto místě opět populární pověst o bezhlavém templáři z kláštera u svatého Vavřince, zvaného v Jeruzalémě, konstatujme důležitost pověsti, legendy, symbolu, mýtu či mystéria jako nedílné složky duchovního obsahu minulosti, zakódovaného v památkách, obsahu obtížně definovatelnému a v původním významu obtížně pochopitelnému, o to však emotivně působivějšímu, provokujícímu a oslovujícímu. Vezměme i tyto hodnotové aspekty památky rovnocenně v úvahu při koncipování její rehabilitace.
d roku 1816 sloužily klášterní budovy tiskárně Jana Ferdinanda Schönfelda. Roku 1835 objekt převzala tiskárna Haase; interiér kostela byl posléze přepatrován pro potřeby skladu papíru. V 80. letech 19. stol. byla stržena gotická klenba a snesena horní osmiboká část průčelní věže. Tiskárenskému provozu sloužil objekt až do 70. let 20. stol., kdy jej převzalo Národní divadlo. V polovině padesátých let proběhl archeologický průzkum presbytáře, v šedesátých letech byly nalezeny a částečně odkryty gotické nástěnné malby. V letech 1984–1993 probíhala oprava střechy, krovu a vnějšího pláště kostela. V současné době je dokončena prvá etapa restaurování interiéru, spočívající v rozsáhlém průzkumu a odkryvu všech historicky či umělecky hodnotných povrchů původních konstrukcí a architektonických článků včetně jednotlivých vrstev nástěnných maleb. Restaurování, zajišťované společností Tradice ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze, by mělo pokračovat dalšími etapami ve vazbě na celkovou rehabilitaci kostela.