123•procházka
 •historie
•nástěnné malby
•restaurování
•krov
•domů
 

kostel svatého vavřince a svaté anny

Procházka dějinami 2

souce obdařeny mnohými dary, královnou Eliškou Přemyslovnou a pány z Říčan počínaje a řadou dalších šlechticů a měšťanů konče, zahájily dominikánky velmi záhy výstavbu nového chrámu a klášterních budov. Dlouho se soudilo, že nynější gotický kostel vznikl ve dvou etapách. V prvé, dokončené po roce 1325, měla být postavena loď, ve druhé, uzavřené až v sedmdesátých letech 14. století, měl vzniknout presbytář. Nynější průzkumy však ukazují, že v prvé etapě stál nejspíše již celý kostel a etapa druhá byla pouhou částečnou přestavbou. V každém případě však na sklonku vlády Karla IV. byla gotická fáze výstavby kláštera dokončena, v kostele vznikla řada nástěnných maleb za účasti mistrů dvorského okruhu a klášter, obrživší zvláštní papežské povolení k držení majetku, vzkvétal a bohatnul. Dokonce natolik, že svatokupecké praktiky při přijímání novicek napadl v jednom ze svých prvních pražských kázání Konrád Waldhauser.
dálo by se tedy, že v bouřlivých událostech léta roku 1420 budou mít husitští táborští bratří dosti dobrých důvodů naložit s klášterem dle svých zvyklostí, totiž ohněm a mečem, respektive cepem. Proč se tak nestalo, je dosti záhadné. Jeptišky byly pouze přinuceny pod pohrůžkou jeho zničení k přijímání pod obojí, stejně jako sestry z dalších zničených pražských klášterů, které zde byly soustředěny. 21. června 1421, po kapitulaci Zikmundovy posádky Hradu, byla ke sv. Anně odvedena též většina jeptišek řádu sv. Benedikta od sv. Jiří. Anenský klášter byl brzo přeplněn velkým počtem řeholnic, které „v bouřlivých dobách tehdejších nejen mnoho úzkostí, ale i krutou bídu snášeti musily. Pouze dvě jeptišky uprchly a ač sliby řeholními vázány byly, vdaly se za muže“, což rozhořčeně komentuje husitský kronikář Vavřinec z Březové slovy: „Ale dvě z nich toulavé, ačkoli byly zahaleny závojem, zapomněly na přísahu čistoty a vstoupily v manželství, ba pravdivěji v cizoložství s muži“. Fakt zachování kláštera nedal spát ani dalším kronikářům; tak možná vznikla pověst o tom, že byl ušetřen na přímou přímluvu tety samotného trocnovského hejtmana, která zde prý byla řeholnicí. Jiná pověst se o Žižkovi nezmiňuje pravíc, že kdykoli se husité pokusili klášter zbourat, byli „divem tak oslepeni, že nikdy nenalezli dveří do kláštera. Též se vypravuje, že od Husitů do studně klášterní svržena byla kamenná socha Matky Bolestné s tělem Kristovým na klíně; ale při pádu hlava Kristova se urazila a bezhlavé tělo plulo po vodě ve studni. Když pak po letech socha byla ze studně vytažena, hlavu při těle nalezli; jen na krku bylo viděti jizvu. Ještě r. 1776 socha byla v kostele tomto; kam se poděla, není známo. V 18. století byla velmi ctěna.“